Šílený umělec

Umřel doktor Svoboda. Jde do nebe a tam stojí u perlové brány dlouhá fronta. Svoboda jde rovnou k bráně a říká svatému Petrovi: „Jsem doktor Svoboda, pusťte mne dovnitř.”
„Ano, ano, ale musíte jít na konec fronty.”
„Vy jste mi nerozuměl, prosím vás, já jsem doktor Svoboda!”
Svatý Petr se nedal obměkčit a poslal ho na konec fronty.
Posléze dorazil na konec fronty doktor Nováček. Vykonal stejnou anabázi jako doktor Svoboda. Vůbec mu nepomohlo, že je doktor Nováček a už mazal na konec fronty.
Najednou se objevil třetí chlápek v bílém plášti, se stetoskopem kolem krku, prošel kolem fronty, něco řekl svatému Petrovi a prošel dovnitř. To ovšem oba doktory naštvalo. Na konci řady začali nadávat: „No, tohleto snad není možný! Jak to, že my musíme čekat a tamten ne?”
Svatý Petr jim říká: „Toho si nevšímejte, to je Bůh a myslí si, že je doktor!”

Na ples přišla hrozně zmalovaná dáma.
„Kdo je to?” ptá se organizátorka manžela.
„Nevím,” odvětí muž. „Já se v malířství nevyznám!”

Z důvodu zvýšeného výskytu ptačí chřipky byly na turnajích tenisové ATP zakázány kanáry.

Středověk, doba husitských povstání. Do jedné vesničky nedaleko Tábora přiběhne posel, zastaví si hned prvního kolemjdoucího a zahuláká: „Upálili Mistra Jana Husa!”
Kolemjdoucí, svalnatý chasník okolo dvou metrů, ne-li více, ho chytne pod krkem a oboří se na něj: „Že upálili Mistra Jana, to je strašné, ale kdo je u tebe husa?!”

Hostující kazatel právě skončil sérii evangelizačních shromáždění v jednom vesnickém sboru. Členové té církve byli tak chudí, že mu nemohli zaplatit jeho výdaje. A tak se jeden ze starších rozhodl, že mu věnuje svého koně. Nebylo možné odmítnout, proto kazatel za darovaného koně srdečně poděkoval a chystal se na cestu.
Bývalý majitel koně si ho však zavolal a vysvětlil mu: „Toto je zvláštní kůň. Je vycvičen tak, že když řeknete ‚Chvála Bohu’, tak zrychlí a uslyší-li ‚Haleluja’, zastaví.”
Hostující kazatel slíbil, že dá na koně pozor, rozloučil se, nasedl, řekl „Chvála Bohu” a kůň se rozjel.
Všechno bylo v pořádku až do chvíle, kdy se blížili k hluboké rokli. Kazatel koni přikázal: „Chvála Bohu.”
Kůň zrychlil.
Kazatel zakřičel: „Chvála Bohu.”
Kůň se dal do cvalu.
Kazatel se chytil za hlavu: „Popletl jsem slova. Jak jen zněl ten příkaz k zastavení.”
Kůň se řítí k propasti a kazatel vykřikuje všechna slova, která ho napadají: „Amen... Hosana... Maranatha...” Nic nefunguje.
Náhle si vzpomene na kouzelné slůvko. Rázně přikáže: „Haleluja.” a kůň se zastaví půl metru před okrajem hrozné hluboké propasti.
Zpocený, ale šťastný kazatel se zhluboka nadechne, vděčně pohledí k nebi a pronese: „Chvála Bohu.”

Na dveře chlívku zaklepe vlk a povídá: „Kůzlátka, děťátka, otevřete! Já jsem vaše maminka, mlíčka jsem vám donesla!”
A zevnitř se ozve: „Jdi do prdele, vlku. My jsme sirotci!”

Známý hollywoodský herec oslovil před soudem hysterickou fanynku: „Slečno, to je zajímavé... Dneska jsem vás viděl poprvé, a už spolu máme dvě děti!”

Do Českého rozhlasu přišla stížnost: „Proč jste ve středu nehlásili přeháňky?!”
Odpověď zněla: „Přeháňky jsme nehlásili a ani nehlásíme, protože se rychle přeženou.”

Člověk bez víry je jako ryba bez bicyklu!

„Měla bych tu nové cédéčko od Kabátů nebo nedávné album Lunetic,” oznamuje zákaznici prodavačka v hudebninách.
„Tak to já si radši vezmu to nedávné album - mám totiž problémy s polykáním.”